Překotný růst

(EURO 38/2006) I mně se líbí solární energetika a fandím jejímu rozvoji. Bohužel v našich zeměpisných šířkách bude nikoli jen doplňkovým, nýbrž pouze okrajovým zdrojem. Využívat sluneční potenciál zachycováním paprsků ve fotovoltaických článcích se vyplatí jen na málo místech planety. Proč?

Evropské sdružení fotovoltaické energetiky (EPIA) společně s Greenpeace si to netroufají říci, byť z jejich dat lze k takovému závěru dojít snadno. Musely by totiž uvést, že solární elektrárny jsou v provozu v průměru zhruba 1500 hodin do roka. Tepelné i jaderné běží prakticky nepřetržitě, takže při stejném instalovaném výkonu vyprodukují pětkrát více elektřiny.

Činil-li světový hospodářský obrat solárního oboru loni deset miliard eur a přírůstek výroby, tedy zřejmě i výkonu, 35 procent, stál jeden instalovaný megawatt bezmála osm milionů eur. Připomenu jen, že plánovaný 660megawattový uhelný blok, který se začne napřesrok stavět v severočeských Ledvicích, přijde v přepočtu na miliardu eur (1,5 milionu eur/MW) a moderní jaderné bloky tříapůlté generace nabízejí americké firmy Westinghouse i General Electric za necelé dva miliony eur/MW. Ty i ony elektrárny přitom vyrobí při nejméně čtyřikrát nižších investičních nákladech pětkrát více elektřiny.

Přesto si myslím, že je správné investovat do všech energetických zdrojů a nezříkat se žádné možnosti. Informace o nich by však měly být úplné, a zahrnovat tedy i náklady a výkonnost a nevzbuzovat v laické veřejnosti nesplnitelná očekávání.

Daneš Burket
Euro